| artfolio autorka básně články fotogalerie historie portfolio přátelé |
|
|
Nashville Predators,  26. červen 09'WHEN DREAM COMES TRUE!?
"Takže v osum u tebe..." Až tohle dočtete, tak Lou už bude na cestě na jachtu v republice Hrvatske. Ó, jak to zní vznešeně. Příští zápisek bude s bonusem v podobě galerií z piknikové párty u Evís, grilovačky u Kotěte, a snad i znovuvýletu do HR s Šišinkem. Krásná nostalgie. Tak se mějte, užívejte a vzpomínejte! Jo a tohle vám říct musim, ikdyž chápu, že je to pro vás absolutně neplatná informace - našla jsem uplně nejlevnější lékárnu! Hurá! 21. červen 09'REKVIEM ZA SEN
"Hele, a snažila ses?" Sluneční svit e dere do mých ospalých očí a já jen tiše nadávám na světlo, které mě nenchá dospat alespoň tak do jedenácti. Po pěti minutách snahy ignorovat tu záři to vzdávám a rozhodnu se vstát. Převalim se a tupě zírám do stropu, což chápejete jako mou psychickou přípravu na to, že mé tělo bude muset být schopno vyvinout nějaký pohyb. Jenže při pokusu sáhnout po flašce vody mě zradila ruka. Místo toho aby mé prsty uchopily onu láhev, tak jen daly víčku ránu pěstí. Nechápala jsem, ale má ruka zkrátka byla sevřená v pěst a mé příkazy z mozku o rozvinutí byly marné. Prsty byly jak přilepené. Až když jsem s paží zatřásla, prsty se rozevřely. A následovala obravská tupá bolest! Pití jsem si podala pahýlkem druhým a tak jsem konečně mohla ukojit můj tekutinový deficit. Po náročné akci s vysloveně akcí sršícím názvem "Vyčistit si zuby" byly prsty mé levé ruky konečně schopny normálního a cíleného pohybu. Jes! Něco je jinak. Historie zakopána, lopata zahozena a po tajných mapách značících onen zakopaný poklad se slehla zem. Ha! Díkybohu. Jsem jako horkovzdušný balón, ze kterého někdo vyházel všechna závaží. To je panorama! Nápady co se našeho podnikání s Kyršpou týče rostou jako houby po dešti. Do HR, kam v pátek odjíždíme, berem asi 1252147552 tašek s tím, že tam budem tvořit. Pánové z toho budou mít určitě radost, neb ani jedna z našich drahých poloviček není fanatik do naší nové živnosti. Ale co. Až je to bude živit, tak bude klid. :) Jo a ještě tudyklenc. 18. červen 09'VŮNĚ POHODY
"volno, volníčko" Víte, jak jsem psala v dobách, kdy sluníčko vystrkovalo své provní paprsky, o tom, jak když do školy můžu až na desátou, nasávám vůni letního rána. Dneska si mé mozkové buňky vzpomněli na tuto činnost snad po měsíci. Nádhera. Sluníčko, trošku pražskýho smogu a v hlavě totální nic. Žádná nechutně tězká a zasraná čtvrtletní práce z matiky, posaně trapný náboženství na ZSV. Nula! Nic! A tohle mě teď, doufejme, čeká v následujících dnech. Nic, jen sedět a čumět. Nádhera! Čekujte galerky, třeba se už dokopu k tý ze školňáku. Jo a miluju Las Vegas: Casino či jak se to jmenuje. 10. červen 09'KNIŽNÍ KLUB.
"O tom, jak Lou splynula se StarWars" Usmíval se. Napamatovala se, že by ho někdy předtím viděla usmívat se. Do očí jí vstoupily slzy. "Nesnažte se mluvit. Budete v pořádku. Bude o vás postaráno, nebojte se." Z očí jí kanuly slzy na jeho spálenou hruď. Dech se mi na dlouhou chvíli zahrdhl a zavřel oči. "Mistře Mauruku? Mistře Mauruku! Zustaňte se mnou," vyhrkla Stopařka. "Neopouštějte mě!" Otevřel oči a opět se usmál. "Nikdy..." zašeptal. Zavřel oči a byl mrtev. Seděla chvíli na ošuntělém gauči a zírala na podlahu. Její oči byly upřeny doprostřed ničeho. Cítila, jak se přes její víčka valí slzy jako řeka zkrz hráz při oblevě. "Tak takhle je to!" pomyslela si. Ucítila, jak si sedá vedle ní a pokládá jí ruku okolo ramen. Skrz ubrečené oči mu pohlédla do tváře, ale nezmohla se na slovo. "Já vím." řekl a v tu chvíli se jí zmocnil naprostý klid, nýbrž věděla, že není sama. "Ty máš tetování?" zeptal se a ukazováček vztyčil do vzduchu ukazujíc na její nohu. "Ne, to je krev." přešla tu stupidní otázku myšlenou ovšem vážně s ledovým klidem. A teď už Lou: "Miluji svůj mladý a nesmírně hektický život. Ale teď jdu opejkat buřty. Čau!" 4. květen 09'REKAPITULACE.
"Úryvky z posledních pár dní." Poteřbuju čas na dodělání věcí ohledně našeho podnikání s Kryšpou, jenže čas odjel kamsi na dovolenou na dobu neurčitou. Kdybyste ho někde někdo viděl, dejte vědět. Dík! Nejdiskutovanějším tématem u nás ver škole je momentálně "školní výlet". Ano, náš oblíbený školní výlet, který má se školou společného asi jen to, že v ní nebudeme. Všichni už jsme uvolněni z výuky, ale stále ještě nevíme kam podejem. Během oběda se od našerho stolu ozývá skoro až v pravidelných intervalech, jak moc se na něj těšíme. Jen jediné, co mě mrzí je, že ve školní jídleně příjdu ve čtvrtek o langoše! Strávníkům zdar! Co se počasí týče: JDĚTE DO PRDELE! Já jsem člověk, který si úderem února řekne, že zima skončila, tudíž na sebe kabát už nevezme, ani kdyby mělo být mínus dvě stě padesát! Jenže když teď meteorologové hlásí pouhých devět stupňů, začínám se obávat, že lehké bolerko, které jsem si přivezla z aus München, mému teplomilnému tělu stačit nebude. A tak bojuji s nutkáním si vzít lehké sáčko, které jsem odřekla začátkem května, neb je už přece léto, ne? Leda když přičarujete 10 stupňů a odmyslíte ten déšť. Bohové nahoře se zkrátka posrali! Ty si šla proužky viď? Zejtra se uvidí. Posuňme se o rok vpřed! Fotopříloha: Blondýna z Londýna, kolekce pro mě!, a ještě víte jak vypadá krize, když o ní furt všichni mluví? Takhle! Jo a už drandim kilem! 4. květen 09'Ve stylu surrealistického textu.
"Facku? Né, pánvičkou!" Kéž by mé myšlenky byly nějakým krásným zázrakem samy vytaženy z mé unavené mysli a přeneseny na papír, neb tento prosce psaní mě nutí nad nimy přemýšlet. Tím pádem už je nemohu nazvat spontánními a tento zápisek bude postrádat to kouzlo, tkeré surrealistické texty mají. A toto má být nadlehčeno, na realitu je můj mozek příliš slabý. Mé já cítí, že mu bylo ukřivděno. Zda tomu tak skutečně bylo je ve hvězdách. Tvoření je poslední dobou v plném proudu. Proč sakra? Kéž by ten rok svobody, který pro mne byl zprvu nepředstavitelný, nikdy neskončil. To, co jsme před tím rokem chtěla, se teď stalo obrovským strašákem v poli. A já jsem havran! Couvám, ale za logické a očekávané jednání se dají považovat pouze kroky vpřed. Distancuji se od jakýchkoli her a dětinských projevů. Ale to právě já hraji podivné hry se sebou sama, až se mé jednání za dospělé a uvědomělé rozhodně považovat nedá. 13. květen 09'Jak Lou přichází o iluze.
"... či spíše už o ně přišla. I o ty poslední!" "A nechceš tam hodit?" řekne a šibalsky se usměje. Ona se trošku zdráhá, přeci jen jsou tu jisté bariéry. "Ale co, je to stylový se od něj nechat odvéz." jí probleskne hlavou a je rozhodnuto. Z dálky je slyšet cvaknutí coby signál právě odemklého auta. Když si sedá na místo spolujezdce, trošku se uchechtne a nadme se pýchou, neb její krásný mladý věkjí už jistou chvíli odvoluje při jízdě obývat přední sedadlo hned vedle řidiče. Řidič má poněkud jiné myšlenky, neb jemu dovoluje jeho věk řídit auto už po dobu tak dlouhou, jako je dlouhý život jeho spolujezkyně. "A nezajdem do hospody? Nebo do kavárny?" padla další otázka. Slečna chvíli přemýšlí a pak zavrtí hlavou na znamení nesouhlasu. Když tu řidič auta změní směr, zastaví na poklidném, pěkném místě, kde není ani živáčka. Do ticha se vznášejí komplimenty o její kráse, až najedou zazní mlasknutí polibku. Dívka se překvapeně odtáhne, ale jeho to nepřesvědčí. Mužské ruce jsou hrubé a i tentokrát byly poněkud hrubé ke slabým spíše automatickým slabým výkřikům dívky, které měly zastavit tuto hru. Její obavy z toho, co příjde či možnosti takzvaného trapasu byly na první pohled zřejmé. Ale milá a hedvábná slova z jeho úst ji ubezpečila, že není třeba mít strach z čehokoli. Lhal. Věděla to. Její obavy byly více než správné. Ani rozum, ani srdce tentokrát nevysílali zmatené signály, které se povětšinou vyplatí neposlouchat. Je lepší si nic nepřipouštět. Povznést se nad to všechno. A nadruhou stranu, až to poví holkám, bude hvězda! To bude něco. Ale každá hvězda jednou spadne! Už padá. Díkybohu, já měla šanci žít lepší život. Alespoň co se mých třinácti let týče. Život je kurva krutej. Lidi jsou krutý! A je krutý to slyšet. Vidět. Vídat. Takže tak. Nedalo mi to. Pardon. Každej si najde svý. 4. květen 09'Znuděný harant nestíhá!
"Jet ještě teď za mým, či ne?" Nechci slyšet, že na to setru, i když všichni víme, že tomu tak skutečně je. Už milionkrát jsem chtěla napsat. Chápu, že z toho si asi moc nepočtete, ale nestíhám. Když nejsem ve škole, tak jsem v MHD, autoškole, u Mého nebo dělám přitroublý semninární práce z estetiky na informatiku a výpočetní techniku. Volné chvíle, kdy si mohu odpočinou, mi zaplňuje Pet Society. Jsem úchyl. Vlastně ani už neívm, o čem psát. Nějak ani nemám náladu psát o vítězství nad Baníkem, které, nechápu proč, neskončilo výsledkem alespoň 3:0 pro domácí. Nechutný počasí, který mi nedovoluje nosit moje milovaný šaty, je taky dost plitký téma. Vlastně mám v hlavě jenom obrovskej hlad. Minulou středu se na poloviční dodatkovou oslavu mých významných "-ctin" konala akce hodná názvu "Něco se snědlo, něco se vypilo.". Skončilo to u devátého litru šampaňského, několika panáků čehosi s třešní na dně sklenky, příšerného šílenství okolo záznamu z koncertu Nirvány, dětských hraček tříletého Míry, návštěvy rozespalých sousedu a následně návštěvy znuděných pánů policistů. Domů jsme se dostali asi až po třetí hodině ranní. Takže budík ani až na devátou hodinu ranní mě nedokázal probrat. Ve čtvrtek jsem měla absolvovat první návštěvu Chvalských oslav čarodejnic. Vzhledem k pátečním jízdám hned před osmou, jsem čarodejnice pojala jako pravý svátek a prakticky celý ho zaspala. Doma jsme byli s Mým už po jedenácté. Ale i tak jsme s holkama stihly zapařit na Maxim Turbulenc. XDDD A jako správný řidič jsem za celou tu noční pařbu pila pouze a jen kofolu. Jes!  fotografie ze středeční akce jsou seřazeny chronologicky Dál má můj mozek pouez už jen na body: • Jinak mým dalším darem k narozeninám, krom asi 254684287797ti přírůstků do mé kraví sbírky, se stal let s balónem. Tak čekejte galerku, až se k tomu vážně rozhoupu. • Eliášovi děkuji, že díky němu smím na mistrovství v českém týmu vídat tak skvostné a "míšovské" číslo jako šestadvacítka! <3 • Připravila jsem vám kratičkou galerii ze Sezení milovníků čokoládového dortu paní M. Dejmkové. • Jo a mám tady pro vás takový nejistý střípek z mého života: 15. duben 09'Sweet sixteen.
"No a vaši byli už za chvíli těhotný!" Každý mi přál k tomuto dni, na který společnost nahlíží jako na den zlomový, jinak. Bylo mi přáno hodně zdravý i zotpovědnosti :), ať se nevožeru a dokonce jsem byla upozorněna na skutečnost, že teď už přeci mohu natáčet videa se sexuální tematikou a veseje ukazovat. Těšte se! Dary jsem byla obdarována opravdu ve velkém. Konečně už mám oficiálně moji čůpr kamarádku a skvělého letního společníka, ale největším miláčkem mi je, krom Mého, jeden malý dáreček. Dvanáctého ráno jsme s Mým začli naši manželskou práci, na kterou teď konečně díky mému dalšímu dárku, barvám, došlo. Pak oběd v Maya, kde mi chuťové pohárky pohladil štrůdl, kde jablka nakhradila kachna. <3 Dále jsem měla možnost naučit Mého golfu. Párkrát dostal holí přes ruce a jaký měl pak odpaly! O patování ani nemluvě. Mám doma génia! K tomu všemu Slávyje projela play-off, na večeři jsem byla pozvána, zkrátka nejkrásnější den, který vůbec pamatuju. ALE! Nechci se nechat zavřít, nechci volit, nechci jít do hospody jen tak! Sweet sixteen! Na víc můj mozek momentálně nemá. A dnes máme s Mým 5 měsíců. Jes! 31. březen 09'8:30-13:30 - běhání po doktorech
"Podivejte se, to je moje budoucí snacha tak mám na tom osobní zájem." Ano, jak nadpis hlásá - tuto dlouhou dobu jsem strávila v čekárnách doktorů, na chodbách nemocnice či na cestách mezi jejími budovami. Nádherně strávený den. Možná by bylo lepší jít do školy, kde bych se z osmi hodin neučila ani jednu. Nu což. Teď k českému zdravotnictví. Dnes byl ten den! Den, kdy jsem poprvé v životě mohla rozmlouvat s automatem na poplatek za vyšetření. Média vám vtloukají do hlavy, jak se v tom nevyzná ani sám Lucifer. Ale Lucifer Lou Dejmková si s přístrojem mile popovídal, nakrmil ho třiceti korunami, on na něj za odměnu plivnul lísteček a všichni byli spokojení. Není nic jednoduššího než vhodit do automatu mince a počkat pět sekund na potvrzení v podobě malého papírku. Ale Lucifer Lou Dejmková už je zvyklá, že mocné sdělovací prostředky zveličují i malou plechovou krabičku, která své okolí umí vyděsit leda tím, že dokáže přimět svých dvacet diodek změnit barvu ze zelené rychle na žlutou a zpět. Mnohem příjemnější než sestřička, která vám podává paragon se slovy: "Á bude tó... tři sta padesát korun prosím!". Nad tímhle se lidé nepozastaví, že mladý člověk žádající řidičský průkaz musí lékaři odevzdat peníze tak za šest hodin průměrně placené brigády. Ale třicet korun to se můžou Kopečkovic posrat! Dnes byl také ten den! Den, kdy byla oficiálně potvrzena moje alergie na psy primářem Dětského oddělení nemocnice v Praze na Bulovce. Kdybych ovšem neměla poškozené hlasivky a nebyla budoucí snacha tamní dětské lékařky, tak se k panu doktorovi ani nedostanu. Třináct malých jehliček, které Lucifer Lou, Panická-hrůza-z-injekcí-osobně, bez problémů přežila, dokázalo, že dva psí důchodci, dva hafani v nejlepších letech a jeden štěněčí potěr, které pacientka vlastní, jí nejen způsobují nepříjemnou alergickou reakci v podobě zhoršené svědivé vyrážky, slzení očí, nezastavitelné rýmy a kýchání ale také dráždí její už tak dost nemocné hlasivky. A tak pan doktor předepsal izolaci psů, což je u nás tak možné asi jako pochod našich psů na Antarktidu za práva tučňáků. Ráno a večer mám brát tunu prášků, takže si příjdu jako můj děda. A na závěr jedna dobrá zpráva z foniatrie: Lucifer Lou nemusí být v nejbližší době operován. Děkuji za aplaus. Tedy pokud výjdou dobře snímky z rentgenu dutin a výtěry z nosní sliznice. Nu a druhá dobrá zpráva, ne už tak závratná: Lucifer Lou není alergický na nic jiného, což znamná, že se může futrovat ovocem, zeleninou, ořechama, medem, který nejí, co hrdlo ráčí. Procházky v době největšího rozkvětu jara také nejsou zakázány. JES! Jo a prej i vidím, takže semohu pokusit řídit auto. P.S: Chápete otázku "Á měsíčky máte pravidelné?" v momentě, kdy řešíte způsobilost k řízení motorového vozidla? "No jó, pravidelný... svině!" 23. březen 09'Spín ze znovuobjevené posedlosti.
"Svlíkni si košilku lásko... vyprávěla o tom, jak jí zaškrtili děcko!" Úvodem jen status z ICQ, pak už směle k nadpisu. "Mám takovou tu nemoc, jak vám je furt vedro, smrkáte a vykašláváte cosi odporného za doprovodu odpudivých zvuků + se mi do toho standartně blbě dejchá. jes!". Snad zejtra hrdě nastoupím za školní lavici. Pokud se v noci neudusím, neb dnes v noci jsem od toho něměla daleko. Můj dosvědčí. Nu a teď k titulku dnešního spotu. Debata s mou matkou původně o školní hvězdě Koki se začla ubírat tématem uplně jinam a tak jsem přes Clou doslova skejsla u 20ERS. V začátcích tohoto projektu byl můj zájem zřejmý, ale z jistých řekněme že "osobních" důvodů jsem hiphopové stár Česka a Slovenska pohřbila kamsi hluboko, zhruba někam ke snaze se průběžně každý den připravovat na předměty, které na mne křičí ze zítřejšícho škloního rozvrhu. V poslední době můj playlist hlásal zabitý pecky buď ve stylu "zakopanýho", což zakopaná parta rozhodně pochopí, nebo skladby typu ÓčkoTV, neb nemám za prvé ani sílu ani čas zapnout něco jiného. Televize vytvářela nutnou kulisu zahánějící trapné, uspávací a nudné ticho. Ale teď se ve mně zas vzbudila potřeba poslouchat něco kvalitnějšího. A tu se mi znovu připletli do cesty mí oblíbení Pio! Po videoklipech nového alba Iterview se slehla zem. A tak tahle deska pomalu a přirozeně vyšuměla z mých přehrávačů. Jenže dnes jsem ho viděla! Videoklip pecky Chtěl bych. Videoklip, který musel vymyslet génius! Videoklip, který mne zkrátka něčím oslovil. A výjimečně to nebylo Eurodelovo charisma. Ale zpět k projektu "20 let v tom!", který mi nabídl zas jinou tvář Pio. Tvář, která zkrátka zas potvrdila, že Pio umí bavit! Pio Squad feat. Jaromír Nohavica - Já tam byl. Textem od této neobvyklé spolupráce na mě padlo trochu splínu, deprese a nutnosti přemýšlet, zacož pánům umělcům děkuji, neb k jejich dílu bych přiřadila pouze superlativy. A tak děkuji všem, kteří 20ERS dotáhli do konce a hlavně Pio, neb díky nim jsem vzala na milost zas starou, dobrou minulost, co se hudby týče, a jejich výroční akci dvacet let československýho rapu.  Ještě je vlastně jeden důvod proč jsem hiphop uvítala "zpět" - Elá. Jójó. Je to on. Tenhle člověk je zkrátka génius, má to vhlavě srovnaný a to, co řekne, má prostě hlavu a patu. A ó díky rozhovoru s ním. Držím se ho už pěknou řádku let a doufám, že ještě nějkou budu moct. Toť jen úvahou k dnešnímu proflákanému dni. Mějte se asi. A já si jdu zas pustit Já tam byl. 17. březen 09'Čtyři, Brno, grapes a kabát.
"..hodil dělobuch na mladého.." Dneska jsem na školním počítači narazila na zápisek ze šestého května, který je pro dnešní den až symbolickým. Tedy ne zcela. Řepka nikoho neuhodil míčem do hlavy, což já bych s chutí občas udělala jen pro ulevení mého napjatého řídícího centra - mozku. Ale důležitý rozdíl oproti již zmíněnému zápisku je výsledek utkání: tentokrát Sparta vedla už po 28. minutě o čtyři góly nad smutnou nulou Brna, které s tímto výsledkem nakonec také odjelo domů. Takže doufám, že jste pochopili, že onen symbolismus z květnového spotu minulého roku byl v tom, že se včera prostě hrálo s Prvním EfCé Brno. A jak už jsem řekla, letos se sice Řepka vyvaroval dalšího excesu v podobě hodu míčem do hlavy protihráče, ale zbloudilý dělbuch se nevyvaroval pádu vedle chlapce zbírajícího zbloudilých míčů. Také by se to dalo prezentovat společensky poněkud nevhodně a to tak, že chlapeček místo zbloudilého míče chytl zbloudilý dělbuch. No nic, jen si hraji se slovy. Dělbuch, který byl podle všech sdělovacích prostředků hozen úmyslně, cíleně a mířeně. Dělbuch, který mu spadl na hlavu a pomalu chlapce přizabil. Ale on byl zřejmě superman a zvládl po skoro smrtelném zranění již druhý den účastnit se tréninku. A k "novotě" českého fotbalu - stop Policii ČR na fotbalových zápasech - řeknu jen to, že se rozhodně cítím lépe než, když do mě strkali obrnění pánové, na tváři jen důležitost a pohrdání. I když na druhou stranu obtloustlí strejdové v popelářských vestičkách ve mně nevzbuzují pocit bezpečí. No.. I když.. Jakoby uniformovaní muži vzbuzovali. Konečně mi přišli mí grapes-und-echinacea-miláčci na mé poloodrostlé kurdny. Love! Jinak spousta lidí by asi nevěřilo, kdybych jim tu psala o tom, že Lou nosí relativně úzké kalhoty, košile, svetr a kabát by nevyměnila za nic na světě. Hmm.. Změna je život! Boty na podpatku také nejsou výjimkou, jen jí mrzí, že ty luxusní botky od Tommyho nedělají ve velikosti 37,5, neb pak by měla opravdu záminku koupit si tu dokonalou kabelku z nové kolekce Lacoste. A udělám radost Carrie další fotkou v cam z rodinného alba. A ještě mrkněte na galerii z Dánska. 13. březen 09'Jako seriozní kachna.
"Jsme si souzeni." Ano, změna. Snad poprvé píšu Timesem. Změna je život a potvrzuje se mi to každým novým dnem. Čtvrteční prosluněná rána v můj mozek vytáčí do vysokých obrátek nutíce ho přemýšlet o pocitech, které ve mě ranní atmosféra a pražský smog vyvolává. Posledně to bylo letní dopoledně až poledne, kdy se mrtvý teenager vrací z noční akce, po které nespal doma z důvodu uchování důvery vychovatelů a nutkáním uchráit je od pohledu na přiopilou ratolest, jejíž trajektorie nemá s přímkou nic společného. Teším se na příští čtvrtek! Ale teď tu máme víkend. Slavte! Teď mi dovolte jednu možná trošku komickou, naivní leč přece jen krásnou úvahu. Ti, kteří mě znají i mimo řádky potrhlé A krásným dárkem k narozeninám by bylo semifinále Play Off České Spořitelny O2 extraligy bez židů. Tak se snažte. A galerie z předrahého Dánska příště. Už tu zvoní Můj. Lou |